Ochrana přírody versus stavebnictví podle Nového občanského zákoníku
Nejdříve k sousedským právům. Z obsahu ustanovení § 1016 NOZu je patrné, že došlo ke zpřísnění pravidel pro odstraňování větví a kořenů stromů přesahujících ze sousedních pozemků. Stejně jako dosud, smí soused odstranit přesahy pouze šetrným způsobem a ve vhodnou roční dobu. Nově však musí nejdříve vyzvat vlastníka stromu, aby přesahující větve či kořeny odstranil sám. Doporučuji učinit výzvu písemně nebo před svědky. Teprve poté, co vlastník stromu výzvě nevyhoví, může soused kořeny či větve odstranit vlastními silami, ale pouze tehdy, působí-li mu jejich přerůstání prokazatelně škodu nebo jiné obtíže, které převyšují zájem na nedotčeném zachování stromu. NOZ tedy chrání stromy před sousedovou pilou přísněji, než tak činil starý občanský zákoník.
K největšímu poškozování stromů a ostatní přírody však v českých podmínkách nedochází neplánovanými a nelegálními zásahy sousedů, ale naopak činnostmi plánovanými, více či méně povolenými a smluvně sjednanými s profesionálními firmami. Tím myslím především činnosti průmyslové, zejména pak stavebnictví.
Stavebnictví je právně regulovaný, až přeregulovaný, obor. Kdo chce stavět, musí vyhovět podmínkám územního plánu a získat všechna potřebná povolení a stanoviska úřadů. Těch může být při větší stavbě několik desítek. Jejich smyslem je zajistit, aby se stavělo po všech stránkách racionálně, tedy zejména bezpečně a ohleduplně k sousedům a jejich majetku, jakož i vůči veřejnému majetku a životnímu prostředí. Když investor všechna povolení má, anebo se alespoň domnívá, že tomu tak je, uzavře se stavebním podnikatelem smlouvu o dílo. A tady opět vstupuje do hry nový občanský zákoník.
Nejvyšší soud až dosud zastával názor, že smlouva o dílo na nepovolenou stavbu je neplatná. Důvodem je rozpor smlouvy se zákonem, konkrétně stavebním zákonem. V souladu se starým občanským zákoníkem šlo o neplatnost absolutní, tedy automatickou, a soud by ji v případném sporu prohlásil z vlastní iniciativy. Udělal by to i tehdy, když by obě smluvní strany považovaly smlouvu za platnou a soudily by se pouze o dílčí otázku, například cenu za vícepráce.
Domyslíme-li uvedený názor soudu do důsledku, pak neplatných stavebních smluv nebylo a není zrovna málo. V praxi se totiž nejednou stává, že je nasmlouvána stavba, které chybí některé z příslušných povolení, nebo nemá povolení žádné. Problematická bývají povolení orgánů ochrany přírody a krajiny. Nejsou vzácné případy, kdy veřejnost upozorňuje investora na to, že ke své činnosti potřebuje nejen stavební povolení, ale také výjimku orgánu ochrany přírody, pokud chce stavět tam, kde žije chráněný živočich nebo rostlina. Investor však ne vždy na tyto výtky dbá, uzavře smlouvu na příslušné práce a začne se stavět. Pokud orgán přírody nezasáhne, zdá se, že postih nehrozí. Situace je však nebezpečná především pro stavební firmu, která se do takové stavby pustí.
Investor se totiž může dovolat, s ohledem na názor Nejvyššího soudu, neplatnosti smlouvy kvůli chybějícímu povolení a tím pádem zpochybnit nárok na zaplacení prací. Ke stejnému výsledku se dobereme, pokud je stavba nasmlouvána v rozporu s vydanými povoleními, nebo pokud se do takového rozporu dostane během výstavby, například uzavřením dodatku smlouvy na nepovolené vícepráce.
Nový občanský zákoník měl tuto situaci změnit. Podle něj mají soudy považovat smlouvy spíš za platné než neplatné. Absolutní neplatností smluv mají soudy šetřit a prohlašovat ji jen výjimečně. Někteří soudci Nejvyššího soudu se však nechali slyšet, že smlouvy s chybějícími povoleními budou nadále prohlašovat za absolutně neplatné.
Je tedy v zájmu všech poctivých stran, a to zejména stavebních firem, jejich dodavatelů či projektantů, aby brali uvedenou odpovědnost za legalitu stavby vážně. Nový občanský zákoník totiž zakládá v případě stavebních smluv společnou a nerozdílnou odpovědnost generálního dodavatele stavby a všech jeho subdodavatelů za vady stavebního díla. Tuto odpovědnost nesou vůči objednateli díla (investorovi). Je pravdou, že odpovědnost subdodavatelů se vztahuje pouze na tu část díla, kterou v rámci díla zhotovují. Pokud tedy živnostník jako subdodavatel stavební firmy kácí stromy nebo provádí terénní úpravy, nese spolu s generálním dodavatelem vůči investorovi odpovědnost za to, že kácí či bagruje odborně a legálně. Nenese však odpovědnost za stavbu jako celek.
Všechny strany zúčastněné při výstavbě by si tedy měly ve smlouvách jasně vymezit, kdo je odpovědný za to, aby zjistil, jaká povolení jsou zapotřebí, a kdo je zodpovědný za jejich včasné obstarání. V opačném případě hrozí nejen postihy ze strany úřadů, ale také ze strany objednatelů, či soudu v podobě uplatnění odpovědnosti za vadu díla či dokonce absolutní neplatnosti smlouvy.
S vědomím všech uvedených úskalí si dovoluji popřát všem čtenářům, aby vyřešili přerůstání sousedových dřevin bezkonfliktně a aby se jim dařilo budovat - na základě platných povolení a smluv - stavby, které jim budou sloužit.
Pro zájemce o další informace k právním otázkám ochrany přírody dle nového občanského zákoníku a stavebního zákona pořádá sdružení Za sebevědomé Tišnovsko přednášku ve středu 5. března 2014, v 17 hodin, v sídle Ekoporadny sdružení na adrese náměstí 28. října, č.p. 28, v Tišnově.
Radek Motzke, advokát
www.dobrasmlouva.cz
